Na Boršov za ovečkama ...

... a Míšou, selkou ♥
(Jarda, sedlák, dorazil v závěru ;) a náš táta odpočíval po a zároveň před noční )

Krásný den na krásném místě ...

V sobotu zase na viděnou holky !  ;) 

A jedna Kofolka (to musí byť) v klasické nádražce, 

aneb průzkum terénu před plánovanou turistickou vycházkou za jarními jehňátky  :)

A co ta mikina ? 

Nový zkušební prototyp, který Valinka od rána do večera nesundala -

JO ! 

Je libo cestovat s jehlicemi ?

A tak vzniklo mini pouzdro na přání :)

Je vyztužené plastovou destičkou, tedy pevné i když trošku pružné, proto nemám strach že by se cenné jehlice někde v batůžku na tůře (třeba) polámaly.
Divíte se ? Tam všude se dá plést ?

Já ani ne, jsem podobně postižená :))

Loni v Krkonoších jsem taky pletla kde se dalo, večer už tedy nohama, jak jinak, že :))

Ale i tak, ponožky jsem tenkrát upletla skoro celé ;)

Takže hodně zdaru 

nejen při pletařských putováních ♥ 

Vaše Bella 

A já jdu pouzdýrko zabalit, aby zítra měla v Paze jedna šikovná pletařinka radost ;) 

Naše Velikonoce ... a jak u Vás ?

Začalo to školkovou výzdobou - úžasný věcicčky nám Valinka nosila domů - 

a tak máme zase plný stůl krásy :)

Pokračovaly jsme mazancem z domácích šťastných vajec od milé paní vedle z vesnice  a mléka přímo od kraviček z Doubravského Dvora u Červenky.  

Nebojte, na pořádný výlet i s reportáží si zajedeme v létě hezky na kole :)

Recept na mazanec a podrobné on-line vedení je od naší Vajíčkové paní, maminky Toníčka od nás ze žabičkové třídy ve školce.

Mazanec se povedl hned napoprvé - jak je vidět do večera vcelku nedožil :))

A já se těším na další level spolupráce s paní, výuku pečení kváskového chleba ...

Přiznám se, že jsem těsto chtěla lupnout do pekárny vymíchat, 

ale je to prý těsto mazlivé a to vyžaduje jemnou ženskou ručku - 

no pravda, užila jsem si já i mazanec :))

Rozinky ani mandle nepřidány, dítě mi to dloubá, tak příště  ;) 

Moje snaha o alespoň malé krůčky směrem k Zero Waste stylu, info např. ZDE , 

mě dovedla k nápadu na trošku jinou nečokoládovou výslužku než dřív 

a tak jsme pekli zajíčkové muffiny.

Sestra moje drahá nám pomohla moc a moc a tak byli zajíčkové blesková akce :) 

Vajíčka jsou zdobena docela nezerowaste, košilky jsme měli doma už dýl ...

Příští rok nastoupí řepa, cibule, kurkuma, špenát a kdeco jiného ;)

Kapku strašidelná víla :))

A šmekustr může začít :)

Snad taky neuschnete ♥

My máme zase na rok vystaráno :)

A aby jaro už zůstalo, 

finišuju povlak na echt jarní veselý polštářek do kuchyně, 

na takové to malé povalování.

Olomoucké líbezníkování ...

Byla první únorová sobota, studená až hrůza, 

a já se vydala do Olomouce na odpolední kavárenské soirée 

do elegantní kavárny Mahler na Horním náměstí (to je to, co je dole ) :))

Už dlouho jsme nebyla jen tak sama, za dámu a ve "velkém" světě - 

 pro mě prostě výlet za hranice všedních dní.

A tak jsem si užívala klidu, ticha a krás Olomouce ... Já ji prostě miluju :)

Fotečky jsou cestou od vlakového nádraží do kavárny Mahler na náměstí - 

vítejte na procházce,

ráda Vás i sebe provedu :

Procházela jsem Masarykovou třídou (já  ostuda ani nevěděla že se tak jmenuje) a tam,

 vzhledem relativně nové normalizační architektuře, nic moc k vidění nebylo, 

až na pár výloh milých  obchůdků někde u Vrchního soudu -

 zde to teprve začalo  :)

 Mezi nádhernými honosnými městskými domy na začátku ulice 1.máje 

mě zaujala mě v mlze se ztrácející silueta

 věže katedrály sv.Václava ...

... a pak pohled na poměrně zarostlé koryto Mlýnského potoka, 

který jsme asi před 7 lety sjížděli s partou spřátelených vodáků 

- ale to bylo samozřejmě léto

 a z lodě to vypadlo úplně jinak :)

Od Caffe Pallace byl pohled na katedrálu zase jiný - 

a já musím přiznat, že jsem v ní a vlastně ani přímo u ní ještě nikdy nebyla.

Tak jindy :)

Vlevo v ulici opodál se mi vždy líbila kaple - portál Turistika o něm píše :

Nebýt mříže , tak do kaple vstupujeme vchodem v průčelí - přímo z hlavní třídy.

 Má naprosto  neobvyklou podobu a jedná se o otevřenou kapli s několika vnitřními vchody.

 V průčelí kaple vidíme dvě okna a vstupní branku, proti níž se nachází malý oltářík. 

Vlevo od něj stojí litinový kůň, vpravo visí kříž s Kristem. 

Příště tedy už budeme vědět :)

Kousek dál krásný průhled Akademickou ulicí na Biskupské náměstí - 

doporučuju pořádně projít všechny uličky tam :)

Téměř vždy jsem fascinovaná  Armádnímu domem po pravé straně ulice,

 který je pro mě též léta záhadou. Využiju tedy přiležitosti a teď doma v teple zjišťuji, 

že je to objekt bývalého augustiniánského kláštera, bývalá kadetní kasárna,

 mmt Posádkový dům armády - divadelní sály + restaurace + kanceláře . 

Mimo jiné je to rodný dům Rudolfa Eitelbergera, olomouckého rodáka a průkop rakouských 

dějin umění, památkové péče, muzejnictví a teorie architektury.

Zajímavé, co ? 

Vždycky mě překvapuje, že v tomto domě funguje i restaurace, která evokuje časy 

Dobrého vojáka Švejka. No někdy si dodám odvahu a zajdu třeba na čaj :)

Fotka vypůjčená, dům je tak ponurý že mě bohužel nenapadlo ho fotit. 

Naproti ulice mě téměř odpuzuje zvláštně vybydleně působící vchod do Špagetárny - 

nutno dodat že až při psaní tohoto článku při hledání na netu na mě vykouknul sympatický podnik , který tak vůbec zvenku nepůsobí - žeby záměr ? 

Hmmm, další podnět ke zkoumání olomouckých 

zákoutí :)

zdroj této fotky : Černá jak noc

A teď už to jelo ráz na ráz ...

Náměstí Republiky a na ní nenápadná Kašna Tritónů, která byla postavena po požáru v roce 1707.

V její nádrži je sousoší, které má dvě patra, která jsou nazájem oddělena prolamovanou mušlí, kterou nesou spolu se dvěma delfíny dva Tritoni (vodní muži, byli to drobní bůžkové vod). V mušli je umístěna postava chlapce, který stojí na skále obrostlé vodními rostlinami a drží si na řetězech dva vodní psy.

 Více : Olomoucké kašny

Průhled na další moje oblíbené olomoucké místo : Muzeum umění.

 Ještě jste nebyli v obrazárně ?

Ani nahoře ve věži ?

 Určitě napravte , stojí to rozhodně za to :)

Fotka průčelí kostela Panny Marie Sněžné nemůže chybět, 

je prostě dokonalý ...

A naproti nám  streetart - graffiti britského krále Edduarda II. se selfie tyčí, 

jenž se fotí mobilem - dílo to portugalského umělce Mr. Dhea ,

 vzniklé v roce 2015  v rámci olomouckého StreetArt festivalu.

Povedené, co říkáte ?

A už mě polyká fascinujícící lomený průchod,

 místo kde kdysi stávala Nová brána rozdělující olomoucké Předhradí. 

Lomená galerie je prostor, kde se vetšinou skrze nástěnné malby realizují streetoví umělci,

 a svou tvorbou se snaží zaujmout na zapůsobit na procházející návštěvníky. 

Tolik citace.

Obrázky jsou tam úžasné, jen mi už byla zima a tak jsem si mnoho neužila.

 Vzpomínám na časy, kdy se tady z volně umístěného klavíru linula krásná živá hudba - 

třeba to zase přijde :)

Jedna básnička nakonec :)

Další ze staveb, které mě zaujaly je nový hotel Miss Sophie's ,

 moc povedený a docela vysoko ceněný.

No koukněte sami Miss Sophie's

A co se jim obzvlášť povedlo, 

je styl a taky litinové sloupky na rozhraní chodníku - skvělý detail.

Tady se už Denisova ulice lomí do Ztracené - 

tam na konci je už Maher, cíl mého putování. 

Tento sloup mě fascinuje od nepaměti, podrobnosti o něm jsem bohužel nenašla.

 Tak aspoň fotka, jen výsledný dojem hyzdí dopravní značka -

 no líp to už nešlo ...

Sympatický portál architektonického studia Mimo mi udělal velikou radost - 

Bože proč já nebyla architektem !!!  ♥ 

Naproti zeď dvorku s průhledy, tak jsem pru-hlížela :))

Další perla hnedle vedle, jeden z mála hodně zchátralých domů v okolí, 

snad se důstojné budoucnosti dočká také.

Něco pro milovnice vůně strých dobrých časů - Budoár.

Nebýt sobota odpoledne, tak tam určitě zajdu, 

bohužel zavřeno. 

Tak příště :)

Pohled na druhou stranu ulice mě docela pobavil a já zase kolemjdoucí, 

jak jsem zvědavě obcházela a fotila :)

Pevně věřím že v teplejší počasí je koutek využíván  starým pánem v bačkorách a s jezevčíkem, 

nebo bystrou babičkou s drdůlkem a pletacími jehlicemi. 

K té by se mi zase hodila kočka kočkatá , 

nejlíp klasicky čarodějnicky černočerná ;) 

Vývěsní štít rybářské prodejničky U zlaté štiky mi též udělal radost.

Nutno dodat že dle starších fotek tam dlouho nevisí, 

díky za krásný detail pane majiteli :)

Co dodat ... Z dalšího obchůdku jsem už byla rovnou u vytržení - no není to nádhera ??? 

Věcičky, prostůrek, atmosféra ... 

Olomouc má prostě grády a já jsem tady ve svém živlu ♥

Doputovala jsem do starosvětské kavárny Mahler s báječným výhledem na náměstí ,

oko promine zelený kabátek rekonstrukce radnice.

Já se dál kochala a čekala na nečekané a pro mě vzácné setkání

 s jednou živelnou, ale velmi inspirativmí dámou  :)

A padla tma, čas letěl jako šílený 

a já v nekonečném toku vzájemného si povídání překvapivě zjistila, 

že jsme obě úplně stejné :))

Každá odjinud,  prošly jsme si jinou životní cestou,  ale ... jsou to holt věci mezi nebem a zemí.

Díky za setkání , drahá L :)

A borec na konec ? 

Já, bo jsem famfaronsky odjela vlakem se slabým šátkem do světa, 

ve světě byla zima,

já si pod vlivem událostí a s hlavou ještě v oblacích nechala ujet asi 5 vlaků

a odnesla to řádným zánětem dutin, chrchláním ještě týden a kus nato

 a díky viroze jsem měla téměř týdenní pracovní stopku.

Ale i tak, stálo to za to :)

Teď už víte co je líbezníkování ? 

Užívání si krás okolo, báječná to činnost, moje lázeň na duši ♥