Hanušovice ...

 ... aneb vzhůru za zážitky, horami, výhledy a pivkem :)

     Minulou, vlastně teď už předminulou, sobotu jsme vyrazili na pochod jménem Hanušovická čtvrtka, proč čtvrtka netuším :D Je v okolí už hodně známý a já se musím přiznat, ostudně, že jsem ho ještě nikdy nešla.
     Dítko povyrostlo a my můžeme začít více obrážet podobné akcičky. Nutno říct že pro  rodinnou premiéru jsme si asi nemohli vybrat líp. A jako bonus jsme vytáhli půl roku nepoužívaný kočárek, pokoušet se tuto trasu zdolávat pouze svými silami se nám (naštěstí) jevilo jako sci-fi, ač to bylo, spolu s 18kilometrovou trasou Šumperk - Hanušovice, původně v plánu.
     Nakonec tedy byla volba docela jasná, 10km se startem i cílem v malebném areálu pivovaru Holba, jak taky jinak co ? :D

komín jako vystřižený  z Postřižin 

     Začátek vedl lákavě mírnou pěšinou kolem železniční tratě, pak přišla tvrdá realita strmého kamenitého stoupání a odměna v podobě pauzy na odpočinkovém rozcestí. A jak to tak bývá, ukolíbaní tím, že cesta krásně ubíhá, vede z kopce a okolo kolem liduprázdno, jsme šli a šli  a šli, až jsme znejistěli a naše zakufrování se stalo realitou :)

A tady je to kufrování , krásná cestička, co ? 

     Zpět na trasu jak jinak než pěkně do kopečka, žeáno, pak chvíle rovinky která nás stejně jako klid před bouří ukolíbala před docela slušným stoupákem, jenž bychom, nebýt tedy spícího 13kilového dítěte v kočárku, považovali za mírný ale táhlý kopeček .
Manžel, z něhož se řinul pot proudem jen vtipně poznamenal, že Valinka si nejkrásnější část trasy moc neužila :D

             


     Ale bylo to opět o odměně, nahoře na kopci pod lipami  nás čekalo občerstvovací stanoviště s kouzelnými babičkami, lízátky a kreslením, ale hlavně hlavně pivóóóó ! Pro mě jako řidiče byla žlutá točená limonáda taky dostatečná odměna a my mohli dosytosti odpočívat v trávě a užívat si výhledů na horská luka, vesničku s kostelíkem a stáda pasoucích se krav :)
      Bylo krásně, pěšina vedla loukami a lesem a před námi  bylo už jen klesání do údolí a návrat zpět do civilizace.

     A tam zase to pivečko (točená kofola) a super počasíčko. Připadala jsem si jako na Woodstocku - nekonečně dlouho se povalovat na dece spolu s davem pochodníků, dětí a psů bylo z celého dne to úplně úplně nejvíc :)
     A uzené kuřecí stehýko, a uzená krkovice, a párek v rohlíku, a langoš, a zmrzlina a válení se, polehávání, povalování , zkrátka lebedění -  co chtít od života víc ?  :)

                                      Milé Hanušovice, příště doufám opět na shledanou :)

Sluší se dodat, že šťastni a spokojeni a za ohlušujícího řvaní Chinaski jsme vyrazili zpět k domovu   a já se jen divila, že Valinka neprotestovala a dokonce si prozpěvovala s námi :) A nám bylo zase ...náct   :D


Mmch, co já a cesta tam ? Jak jinak než s plnýma rukama, tentokrát jsem sáhla po háčkování :)
Zpět to nešlo, řídila jsem, ale chuť by byla :D

Pomaličku přibývá :) ...

... z vodáků jsem měla obrovskou radost - Ahóóóój ! ...

... byla to dlouhá cesta, plná kamení co se musely ohmatat a odházet ...

... medvědí česnek voněl na dálku ...

... jaké překvapení, naši známí se tam taky mihli, vedení Františkem ...

.. a ten krásný oranžový drak uprostřed je moje (její) práce :D ...

... bez komentáře ... 

... a tady taky ...
Byla tam kofola ;)

Yarn Along 3

                    je dnes docela chudý chudičký, bo stojím opět na začátku, a to hned dvakrát :)

     Začátek pletení - mám jen první 3 řady mého svetru ze Soft Donegalu, neprané merino vlny z irské přádelny.
      Docela mám z příze respekt, je to zvláštní zkušenost plést na poměrně velkých jehlicích a nevědět co vás na konci vlastně čeká. Vtip je právě v tom, že se příze nedýchne a uvolní až po vyprání, pro mě opravdu cesta za hranice všedních dní a další super zkušenost a taky trochu výzva, jestli jsem vybrala ty správné jehlice, ten správný vzor a jestli mi to v něm taky samozřejmě bude slušet :)

     A začátek čtení - přelouskáno prvních 19 stran.
Vzhledem k tomu, že je kniha docela malá, jsem čekala optimálních 300 stran, ale poctivé vydání z roku 1985 na supertenkém a přesto pevném papíře mi skýtá radost na rovných 620ti stránkách. Snad je to ten typ čtiva, u kterého mě i po 6 dílech mrzí, když příběh končí.
     Je to už drahně let co jsem tuto knihu četla a naštěstí pro mě si už nic z ní nepamatuju, tak mám opět nový zážitek zaručen. Navíc Betty mám moc ráda, na její  "Vejce a já " nejde zapomenout.

Tenhle exemplář je první z řady mých knih, ulovených z vyřazování v naší místní knihovně,
                                                    další skvosty čekajíííííí :D

Rákosníček ...

... to byl vždycky můj předobraz zvědavosti :)

    Už jako malé dítě jsem milovala tu postavičku , jak s natahovacím a otáčecím krkem kouká do všech stran a p.Bohdalová k tomu dí "Za mlhou hustou, že by se dala krájet ....byl zvědavý jako opička". Všechno si sice nevybavuju, ale ten konec stačí aby byl předobraz šňupálkovství, čečetkovství a zvídavosti dokonalý.
     A na tohle v těchto dnech obzvlášť myslím, když ta naše cácorka jede od rána do večera bez viditelné změny tempa a s občasnou mírnou únavou když "Jsem uvavená, nemůžu tapat, nejde to ",
pozn. překladatele : Jsem unavená, nemůžu chodit. To poslední přijde na řadu vždy, když  se něco nechce, neumí anebo začíná nabírat na protivu protivnou umrčenou. Většinou zabírá krteček s kamarády a odpočinek v křesle, MÉM kojícím křesle, na které mám nárok až večer, kdy dítě usne . Tam se po náročném a mým oddychováním pravidelně končícím uspávání ulebedím a užívám si ticha a klidu a nepotřeby být každý okamžik ve střehu. A pak se nechce jít spát a ráno se nechce vstávat, zkrátka takové soukromé perpetum mobile ;-)

              Ale jsou i dobré dny, věštící dny krásné a nejkrásnější, jako třeba zrovna dnes :)

     Moje dítě po necelých třech letech konečně zjistilo, že líp je s tatínkem venku u šroubování, vrtání, řezání, natírání a kdečeho dělání, než s maminkou doma u praní, vysávání, vaření a uklízení.
Jen ten tatínek už po druhém dni volá po dovolené, asi si neuvědomuje, že pak by mu tuhle radost dcera dopřávala non-stop a gratis, navíc bez možnosti útěku do práce :-D
     A já můžu JEDNOU TAKY poskládat prádlo bez momentálního nekonečného a pro nás dospělé mnohdy nepochopitelně umíněného PROČ ??? , a to ani nemusím malovat, háčkovat či plést, stačí i ta obyčejná nudná pracovní, teď lázeňsky tichá, domácnost.
     Obzvlášť teď často vzpomínám na to, jak manžel kolem roku dcery neustále dorážel "Kdy už začne mluvit ?" Moje odpověď "Nespěchej, jak začne tak už NIKDY nepřestane" ho tehdy neuspokojila. Dnes už jen vzpomíná... :)
    Ale popravdě, je to sice náročné a leckdy únavné, ale přesně tohle je to pravé a čisté rodičovství, se vším všudy od rána do rána, v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci.
                                   

                                               A neptejte se mě PROČ? Asi proto :)

Ale i tak je to holka šikovná, když se na ni jde pěkně s trpělivě (což není vždycky to posvícení a síla) pomůže kde může a je to parťák do nepohody.

Takto pomáhá s přípravou našeho místního turistického pochodu Putování za loštickým tvarůžkem

 a moc si to obě užíváme :-)

Nutno dodat že bylo potřeba odstranit cedulky z kila čajových sáčků - tj. 75ks v 8 krabicích,

 raději to nepočítám. Snad bude pochodníkům chutnat.

A že jsem holka kreativní, tak jsem si vymyslela, že ty cedulky by byly fajn na nějakou domácí tvorbu - lepení obrázků apod. - takže jsme v druhé fázi z nich ještě opatrně odtrhávaly šňůrky ;)

Ale fakt něco musíme polepit, přece jsme se nedřely zbytečně ... :D

Jsem ujetá ...

... na barvičky a klubíčka a kvalitku a  to je nebezpečná až smrtelná kombinace,

 protože všechno tohle bezezbytku splňuje Malabrigo,

 úžasná příze z Peru.

 Kdo ji zkusil , nechce jinak a je lapený :)


Jsem se doslova urvala a tak mi dnes přišla tato přadýnka 

a já pro Vás nafotila pár achich ochich  foteček pro namlsání,

 krásy myslím není nikdy dost :)

Jsem ráda, že fialovovínová je zachycená, jinak ta modrá není modrá, ale smaragdová u Lotusu,
u Indiacity je tady viditelná modrá prozměnu fialkovo fialová.
Nešvar digitálního focení v praxi , nezachytitelnost barev ;)

je 

Tento obrázek je stažen z FB od Vlněných sester a patřil k němu případný a přesný text:
Pak to Malabrigo nemá mít tak krásné barvy !
Nezbývá než plně souhlasit :)

Užíváte si ? 

Já taky ;)

Purl.cz